český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

Kamarádi mě vytáhli na Hospodský kvíz, což je týmová vědomostní soutěž, která každý týden probíhá v desítkách podniků po celé republice. Během večera položí moderátor, který má k dispozici projektor a promítací plátno, soutěžícím dohromady padesát šest otázek. Týmy o velikosti dva až osm členů na ně společně odpovídají a své odpovědi zapisují na papírky, které průběžně odevzdávají.

Kvízové otázky prostupují napříč celým lidským věděním a testují, co si pamatujeme ze školních lavic, či jaký máme aktuální přehled. Celá ta sranda trvá dvě a půl až tři hodiny, během nichž si své ego pořádně povozíte na horské dráze. Chvíli ho oprašujete tou nejjemnější prachovkou a vzápětí byste ho nejraději vzali karabáčem. Vyložit všechno, co víte, na stůl a neudělat tím ostudu sobě ani svému týmu, je poměrně těžký oříšek. A těžké občas bývá i přiznat si, že největší oporou ostatním budu, když budu chvíli mlčet, protože kupříkladu téma „železnice“, kolem kterého se točí sada následujících pěti otázek, není nic, v čem bych si jako maminka na mateřské dovolené zrovna dvakrát libovala.

Možností, jak se můžeme vzdělávat, i když jsme školní lavice opustili již před drahnou řádkou let, je samozřejmě celá řada, ale ruku na srdce – kdo z nás tráví večery četbou encyklopedií? Listováním kronikami? Nebo studiem atlasu světa? Dokážu si představit, že někdo ano, ale určitě to bude v porovnání s námi, co si čteme knížky a časopisy, luštíme křížovky, chodíme za kulturou nebo obyčejně koukáme na televizi, spíš zlomek populace.

Kdybych vás nechala hádat, proč o Hospodském kvízu píšu právě zde, najít správnou odpověď by nebylo nic složitého. Uvědomila jsem si totiž jednu věc – náš týdeník je vlastně výbornou alternativou pro to, jak si připomenout, co jsme už dávno zapomněli, nebo jak se dozvědět něco nového. Nenásilnou formou. U kávy, v posteli, ve vaně… Informace, které nám rozšiřují obzory, totiž najdeme v každém čísle. Teď jen si je zapamatovat, že?  

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Březen – měsíc čtenářů je tady. Knihovny pořádají jednu akci za druhou, propojují čtenáře, instituce a nakladatele ve jménu motta: Ano, čteme a je nás hodně. Taky v rámci kampaně vybírají nejlepšího čtenáře/čtenářku mezi učiteli. Porotci literárních soutěží mají v březnu napilno. Hltají příběhy, aby mohli zvolit nejlepší knihu roku, měsíce, půlroku v řadě kategorií. Březen je jednoznačně o čtení, o čtenářích, o knížkách.

Jenže letos se proslavil i koronavirus. Tento zákeřný zlomyslník přepadl na sklonku minulého roku zeměkouli a chystá se ovládnout její obyvatelstvo na všech kontinentech. Někde už jeho bujaré šíření vrcholí, jinde teprve zaťal drápky. Do Čech dospěl s prvním dnem měsíce března. Televizní a rozhlasové kanály informují pořád dokola. Internetové portály se také nenechávají zahanbit a za nimi pospíchají tištěná periodika. Někdo straší, jiný uklidňuje a výsledkem je poněkud zmatené chování obyčejných lidí. Ta masáž prostě musí mít nějakou odezvu. Bohužel politici si z boje s novou chřipkou udělali prostředek politického boje. Je o mně slyšet, tak si mě budou pamatovat.

Jak se s tím poprat? Místo vykupování zastaralých potravin a vrstvení zásob hygienických prostředků je potřeba si ujasnit, jak se nenakazit. Místo tramvají či autobusem radši chodit pěšky. Když můžu být doma, tedy doma zůstanu. Dbát základních zásad hygieny. Jakmile se objeví příznaky, tedy zvýšená teplota, bolest kloubů a kašel, postupovat podle zveřejňovaného návodu. Rozhodně neběhat do čekáren obvodních lékařů a neprskat na ostatní, ale telefonem si ujasnit, co dál. Kdybychom si vše nezapamatovali, pak na straně 18 je otištěno Desatero základních zásad. To si můžeme vystřihnout a připevnit třeba na lednici.

Podle mě bude nejlepší vzít březen čtecím útokem. Pěkně se usadit v ušáku, obklopit se knížkami a ponořit se do příběhů romantických i dobrodružných. Knížek i časopisů je habaděj, každý si vybere. Určitě tím tomu nepřátelskému viru dáme na frak, když na něj na chvíli úplně zapomeneme.

PhDr. Jana Semelková, šéfredaktorka

Foto: Pixabay

Slovo „šetřit“ je v naší době frekventované. Stačí otevřít denní tisk, pustit televizor nebo se ponořit mezi internetové řádky, odevšad na nás doléhá varovný hlas boha úspornosti, nabádající k šetření vodou a energiemi, k ohleduplnosti vůči klimatu, deštným pralesům, třetímu světu, druhému světu a dozajista i prvnímu světu přeplněnému ohroženými druhy, tajícími ledovci a kontaminovanými potravinami – o prostém lidském zdraví ani nemluvě.

A tak třídíme odpad, ačkoli kontejnery jsou beznadějně přeplněné. Chodíme pěšky do práce, ačkoli na přehuštěných křižovatkách sotva popadáme dech. Sbíráme odpadky v lese, ačkoli riskujeme, že se do nás zakousne infikované klíště. Posíláme peníze bůhvíkam, ačkoli nemáme tušení, zdali dopadnou na úrodnou půdu. Nutíme staré rodiče jezdit městskou hromadnou dopravou, ačkoli jejich zdravotní stav si žádá ohledy. Nepoužíváme deodoranty a spreje, ačkoli páchneme a vypadáme jako zmoklé slepice, pročež naši nadřízení začínají vážně uvažovat o tom, že na naše místo raději přijmou někoho více reprezentativního. Ale to všechno zdá se nestačí, ledovce tají dál a apelovat na vlády světových mocností musí už i malé děti. Nezbývá než přikročit k radikálním opatřením.

Také paní L. S. z Holešovic nedávno přispěla svou troškou do mlýna. Vypozorovala, že každý den ze sprchy po jejím spuštění na krátký čas prýští studená voda a odtéká nazdařbůh pryč, než začne konečně tryskat požadovaná teplá. Jaká marnost! Jaký šlendrián! A tak prozíravě přistavěla do koupelny kýbl, do kterého všichni členové domácnosti musejí zdánlivě nepotřebnou studenou vodu odchytávat. Jakmile je nádoba naplněna, zamíří na toaletu, kde už netřeba splachovat, jaká úspora! Jediný, kdo se opovážil něco namítnout, byl manžel, ale paní L. S. byla neoblomná. Netušila, chudák, že jejímu muži už mnoho sil nezbývá. Po měsíci usilovného přenášení těžkého kýble z koupelny na toaletu dostal infarkt a po převozu do nemocnice zemřel. Faktem však zůstává, že jako takový už nespotřebuje ani kapku vody navíc.

Magdalena Wagnerová, spisovatelka

Foto: Pixabay

Únor prý patří mezi nejdepresivnější měsíce roku. Přišli s tím psychologové. Zima už je dlouhá, chybí nám dostatek světla, a to vše ještě s chmurným počasím má vliv nejen na lidský metabolismus, ale odráží se také na psychice. Řada lidí podle odborníků během dlouhé zimy trpí depresemi, vrcholí u nich frustrace z rostoucích povinností v zaměstnání, doléhají na ně dluhy Vánoc a většina se také potýká s nechutí dodržovat svá novoroční předsevzetí, takže i nálada je na bodu mrazu. Nepřidávají tomu ani krátké dny, nedostatek slunečního svitu, nízké teploty a počasí celkově. Během února únava i špatná nálada vrcholí, daří se chřipkám i nachlazením, imunita je oslabená.

Únorové deprese už dostaly anglický název – SAD, tedy Seasonal Affective Disorder. Česky by to mohla být sezonní afektivní porucha. Nejčastěji postihuje dospělé mezi dvacátým až čtyřicátým rokem věku. Projevuje se smutkem, únavou a podrážděním, které doprovází snížená schopnost se soustředit. Když už to má i název, specialisté určitě vědí, jak to léčit. Doporučují vitamin D – jak jinak – nejlépe v kapkách. A až někde na konci je uvedeno, že ten vitamin přináší i pobyt na světle, především na sluníčku.

Když jsem to všechno prostudoval, měl jsem dojem, že mě ta ošklivá choroba také dostihla. Dokud jsem nevěděl, že něco takového existuje, žádné potíže jsem neměl. Na mysl mně přišla památná věta z filmových Básníků, že dokud děda nevěděl, jaký má tlak, tak byl dočista zdravý…

Dovolte mi naši domácí radu na zimní depresi: Chodit hodně ven, radovat se z maličkostí, dopřát si příjemnou koupel a občas si zacvičit. Ne huntovat tělo, ale udělat si ze sportování nebo třeba jen z obyčejné procházky po lese relax. A je jedno, kolik je vám let. Funguje to na děti, na produktivní věk i na ty už dost pamatující.

Jo, a kdyby snad ani to hýbání se či procházení nepomohly, mám ještě druhou radu. Dostal jsem ji jednou v Českém ráji a nikdy ji nezapomenu. Na depresi funguje bezvadně: káva a dort, nejlepší je sport!

PhDr. Alois Žižka, redaktor

Foto: Pixabay

Strana 1 z 28

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test