český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

AKTUALITY Z REDAKCE

Nakoupit si do zásoby není problém. Máme ledničky, mrazničky, spižírny, komory, sklepy, půdy… Když na to přijde, můžeme si udělat zásoby, které nám umožní nevycházet z našich domovů klidně několik týdnů. Přežijeme to.

Je tu ale pár věcí, které prostě nijak nezakonzervujeme, nezamrazíme ani nenakoupíme v instantní podobě na pak. Jednoduše se jimi nedá nijak předzásobit, i když víme, že se bez nich budeme muset nějaký čas obejít.

Do této imaginární přihrádky ve špajzce patří všechna objetí a pohlazení, každá mezigenerační pusa na tvář, všechny ty různě intenzivní poplácání po ramenou a pevná stisknutí ruky. Přitulení, jakými se k sobě tulí jen rodinní příslušnici, když se spolu vítají nebo loučí. Doteky, kterými si říkáme, jak jsme pro sebe vzájemně důležití, aniž by vlastně kdokoli cokoli řekl. V téhle přihrádce jsou všechny ty nepostradatelné maličkosti, které voní člověčinou. A nejen ty.

Patří sem taky vůně – třeba tátova garáž, tetiny perníčky nebo babiččin krém na ruce. A gesta! Jako třeba mrknutí, když se tě s vývrtkou v ruce spiklenecky ptají, kdo dnes řídí. Nebo svraštělé čelo, když přijdeš později, než jsi slíbil. Úsměvy, tak jak jsme zvyklí je rozdávat a s potěšením přijímat. Hlasy – od šeptání až po křičení, podle situace, každopádně autentická řeč, tady a teď, i s člověkem z masa a kostí. Ne lidi z mobilů a počítačů.

Rituály, jako je středeční káva s holkama, pivo po fotbale nebo nedělní oběd u rodičů. To všechno z našich životů na čas zmizelo. Virus, který nás dočasně uvěznil v našich domovech, nám nenápadně připomenul, že zatímco bez věcí se člověk dost dobře obejde, bez lidí to nějak není ono. Jestli je něco ale vážně důležité, je to nerezignovat na úsměv. S rouškou se prostě musíme mnohem víc smát očima. Stačí si představit, že doba, kdy se zase budeme mít dobře, je každým dnem blíž a blíž…

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Začalo to nenápadně – v daleké Číně propukla podivná chřipka. Nemocní přibývali a nemocnice nestíhaly. Lidé se ocitli v karanténě doma. Nemoc si vyžádala nejvyšší daň. Podivný vir se rozhodl, že nezůstane pouze v jediné lokalitě a rozprskl se přes Itálii do celého světa. Je všude a každá země s ním bojuje, seč může. Nejohroženější dnes je Evropa. Názory na postup ochrany jsou různé, všude však epidemiologové zdůrazňují hygienu.

Všemi opovrhovaný škůdce většinu z nás usadil doma, zpomalil spěch dopředu a výš. Ukázal, že je potřeba se trošku zastavit, rozhlédnout se a začít zase od začátku – od rodiny. Trochu jsme se rozprchli a zapomněli na sebe. Rodina jako „stavební jednotka“ státu je víceméně opomíjena. nyní je rodina to nejdůležitější. Znovu jsme zase pospolu a učíme se spolu mluvit. V rámci rodiny a za dodržení veškerých pravidel si děti hrají s babičkami a dědečky a jejich rodiče zásobují základní jednotku jídlem a hygienickými prostředky. Pravda, jde to lépe než v dávných dobách, protože máme televizi, tablet, mobil a další moderní vymoženosti.

Děti se učí doma. Musí pochopit, jak pracovat s učebnicí i internetem bez náležitého vedení. Najednou rodiče vidí, kolik toho zvládaly ve škole a současně, kolik oni toho sami zapomněli. Ponořit se do matematiky, českého jazyka a dalších disciplín není od věci. Vždyť člověk by se měl učit po celý život.

Pomalý svět dospěl k velikonočnímu týdnu. Není a nebude o velkých shromážděních a setkáních. Sice pomůže technika, ale hlavní budou oslavy rodinné. I tady však musíme dbát základních hygienických pravidel. Nemůžeme přece jeden druhého ohrozit.

Letošní Velikonoce asi nebudou tolik veselé, jak jsme zvyklí, určitě však budou o větší sounáležitosti a silnější pokoře než kdy jindy. Je čas zastavení se a čas nového zrodu. Letošní jaro nám dalo pár na zadek, že jsme neposlouchali varovné signály, ale taky ukázalo cestu jak dál. Stačí jen zpomalit, neplýtvat a s rozvahou žít klidný vlastní život bez zbytečných kotrmelců.

PhDr. Jana Semelková, šéfredaktorka

Foto: Pixabay

Poslední dobou nám řada z vás píše, že náš časopis nacházíte ve schránce někdy až dokonce ve čtvrtek, v pátek, místo obvyklého pondělí, jak tomu bylo dříve. Je to tím, že od nového roku zdražila pošta své služby a museli jsme přistoupit na nový systém dodávky D+2. To znamená, že od dodání by měla být zásilka doručena do dvou pracovních dnů. Naši rodinu dodáváme do expedice v pátek, měla by tedy být doručena nejpozději v úterý následujícího týdne. Zatím nový systém nefunguje. Žádali jsme proto Poštovní novinovou službu o nápravu doručování. Věříme, že i v tomto nelehkém období bude náš časopis distribuován dle smlouvy.

Jak tedy s reklamacemi? Ideálně se obracejte přímo na expedici prostřednictvím bezplatné linky 800 300 302. Stejné číslo je určeno i pro objednání časopisu, odhlášení předplatného či doposlání některého z dřívějších čísel.

Věříme, že se brzy vše ukotví a Naše rodina k vám bude chodit zase jako hodinky. Děkujeme za pochopení a jsme s vámi i v těchto neutěšených dnech, které na všech nyní leží.

Redakce

Mluvit o naději je v současné době poměrně velká odvaha – mezi lidmi panuje spíš její opak, obavy, strach, možná nejistota. Je to pochopitelné, ale na druhé straně je třeba neupadnout do spirály sebenaplňujících se proroctví, kdy si tak dlouho a tak intenzivně myslíme, že se nám stane něco špatného, až se to opravdu stane, protože jsme k tomu podvědomě sami sebe dovedli.

V aktuálním čísle časopisu, který jsme pro vás připravili z velké části ze svých domovů, nikoli z redakce, protože karanténa a opatrnost se nevyhýbá ani nám, se můžete dočíst o zajímavých světcích, kteří svůj život prožili v extrémním prostorovém omezení na vrcholku sloupu. Také my jsme v současnosti omezeni – nemůžeme víceméně vycházet ven. I to však lze vzít jako možnost něco pozitivního se o sobě dozvědět a něco nového se naučit. Učíme se pracovat na dálku, zvládat různá technická zařízení, která umožňují lidský kontakt a setkávání bez toho, že bychom se museli fyzicky ocitnout na jednom místě. Do kostela můžeme „chodit“ na internetu prostřednictvím přímého přenosu, s přáteli si můžeme telefonovat nebo psát. Děti se učí učit nanovo – ne ve třídě s učitelem, ale doma s rodiči.

V mnoha případech se vlastně v rodinách musíme znovu učit žít společně, v situaci, kdy spolu najednou nezvykle trávíme mnohem více času. To je někdy náročné, ale zkusme být pozitivní. Známé přísloví, že všechno zlé je pro něco dobré, tady nepochybně bude fungovat.

Tuto krizi nepochybně přečkáme a bylo by dobré, abychom z ní vyšli silní. Já sám už v tento moment mohu říci, že jsem využil domácí izolace k tomu, abych se spojil s některými přáteli, které jsem třeba i roky neviděl. I to může být inspirace, jistě i vy takové máte ve svém okolí. Tak jim zavolejte, potěšíte sebe i je. A  nebojte se. Jak říkají Italové – andrà tutto bene – zas to bude dobré!

ThDr. Petr Jan Vinš, redaktor

Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test