český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Cena Michala Velíška – cena nelhostejnosti

Před patnácti lety zaplatil dvaatřicetiletý Michal Velíšek, střihač TV Nova, za pomoc neznámé mladé dívce cenou nejvyšší – životem. Nadace ADRA a TV Nova každoročně udělují cenu, nazvanou jeho jménem, jako veřejné ocenění lidem, kteří nezaváhali a pomohli zachránit zdraví či dokonce život ohroženého člověka.

 

Vítězslav Vurst (na snímku) pracuje nyní jako hospicový a nemocniční kaplan, inicioval založení tohoto morálního ocenění a je čestným předsedou nominačního výboru. Spolu s patronkou paní Ivou Velíškovou, manželkou Michala Velíška, a někdejší zachráněnou studentkou VŠ Eliškou se osobně podílejí na slavnostním předávání sošky skleněného anděla, symbolu slušnosti, smyslu pro spravedlnost, odvahy rozhodnout se. Toto morální ocenění lidem, kteří nebyli lhostejní a pomohli, je zároveň poděkováním, uznáním a oslavou lidské statečnosti.

 

 

Znal jste se osobně s Michalem Velíškem?

Neznal. V době, kdy se ona tragická událost stala, jsem byl předsedou správní rady Nadace ADRA. Tehdy promluvila do televize tisková mluvčí Ministerstva vnitra a pronesla dobře míněnou, ale v té rozjitřené době špatně chápanou větu, že než začne člověk pomáhat, měl by si promyslet, zda sám nebude ohrožený. Že bychom měli myslet na svou bezpečnost je jistě důležitý princip, jenomže v té chvíli na to člověk nemá čas. Tehdy mi zavolal můj syn, rozhořčený, že by to bylo špatné, kdybychom takto měli přistupovat k lidem v nebezpečí. A že bychom je měli spíš ocenit… Mě na základě tohoto telefonátu „chytla“ myšlenka udělovat Cenu Michala Velíška.

 

Jak dlouho trvalo celý projekt připravit?

Šlo to velmi rychle. Zavolal jsem do TV Nova, získal kontakt na paní Ivu Velíškovou, a protože tehdejší primátor Prahy o něčem podobném uvažoval také, spojil jsem se s ním. Město založilo nadační fond Bezpečná Praha a Nadace ADRA Cenu Michala Velíška s dosahem na celou republiku. Sešel jsem se jak s manželkou, tak s rodiči Michala Velíška, získal jejich souhlas a společně jsme stanovili základní principy – že cena nebude použita k politickým a komerčním záměrům, ale k ocenění lidí, neprofesionálů, kteří budou navrženi veřejností. Během několika následujících dnů jsme Cenu Michala Velíška vyhlásili.

 

Laureáti ceny jsou lidé, před nimiž nejde než smeknout. Je to dáno výchovou, morálními postoji?

Tu otázku jsme si mockrát pokládali a myslím, že jednoznačná odpověď neexistuje. Znám všechny oceněné držitele, mluvil jsem s nimi, žádný z nich neřekl, že by takovou pomoc měl nastavenou jako své životní krédo. Všichni potvrdili, že se rozhodli v daném okamžiku, že nic jiného nešlo udělat a příště by udělali totéž. A mnozí v tom rozhodování zůstali sami, ostatní lidé okolo jen stáli. Je zarážející, že často děti mluví o tom, že zasáhli navzdory lhostejnosti okolostojících. Bezesporu jsou to lidé s otevřenýma očima a otevřeným srdcem. Když jsem se sešel s rodiči Petra Vejvody, šestnáctiletého studenta, který za cenu vlastního života ochránil spolužačku, bylo to velmi silné setkání, které mě utvrdilo, že je to v prvé řadě rodina, která významně ovlivňuje morální postoje každého z nás.

 

 

Většina lidí je zároveň velmi skromná a bez vašeho ocenění by pravděpodobně o jejich činu věděl málokdo. Asi by se slušelo připomenout ty, kteří zaplatili za své hrdinství velkou cenu…

Kromě již zmíněného Petra Vejvody to byla například paní učitelka mateřské školy, která zalehla ohrožené děti svým tělem před havarujícím autem a byla při tom šeredně popálená, nebo vychovatelka, která uchránila děti ve školní jídelně před únosem za cenu patnácti bodných ran, které jí psychicky nemocná útočnice zasadila. Mezi oceněnými máme i zastánce slabých, kteří je bránili před napadením a byli velmi surově zkopáni či potlučeni. V letošním ročníku je mezi nominovanými pán, který při střelbě v ostravské nemocnici zachránil život své dcery a sám byl přitom smrtelně zraněn.

 

Cena Michala Velíška je udělována od roku 2006 lidem, neprofesionálům, kteří bez ohledu na svou bezpečnost zachránili někomu zdraví nebo život. Cenu vyhlašuje Nadace ADRA a TV Nova jako připomínku statečného činu Michala Velíška, který 13. září 2005 odpoledne na pražském Karlově náměstízachránil život mladé studentce a sám byl agresorem zastřelen. Letos na podzim proběhne 15. ročník slavnostního setkání, na kterém získá sošku skleněného anděla nový držitel. Vše o této ceně naleznete na www.nadace-adra.cz.

 

Kolik nominací vám přichází a je vůbec možné rozhodnout, kdo si cenu nejvíc zaslouží?

Ročně se nám sejde více než stovka příběhů lidské statečnosti a odvahy. Nominační výbor podle statutu ceny nejprve vyřadí nominace profesionálů, třeba zdravotníků, hasičů, policistů, těm naše cena určena není, a také příběhy, které se staly v zahraničí. Nominovaní jsou lidé všech věkových kategorií, kteří poskytli první pomoc, zasahovali při autohavárii, čelili požáru, vodě či lhostejnosti. Příběhy, kdy se lidé postavili násilí, jsou ale pro nás prioritní. Během diskuse se dostáváme k pěti příběhům, které nás oslovily nejvíce a o nich hlasujeme. Tři potom předkládáme k veřejnému online hlasování. Zvláštní pozornost věnujeme nominacím, kde jsou v roli zachránců děti do patnácti let. Všichni jsou pro nás „hrdinové“ a zveme je proto na slavnost, kterou každý ročník Ceny Michala Velíška končí, abychom jim a jejich rodičům veřejně poděkovali.

 

Shodne se veřejnost s vaším osobním názorem?

Pro mě si ocenění zaslouží všichni tři finalisté a díky České mincovně a. s. Jablonec nad Nisou také všichni dostávají stříbrné pamětní medaile. Smyslem není jen někoho ocenit, ale také „vyslat pozitivní zprávu, pohlazení“, nabídnout lidem možnost diskutovat. Někdy je výsledek dopředu téměř jistý, například hrdinský čin Petra Vejvody získal nejvíce nominací. Velkou odezvu měl též například příběh mladého muže, který skočil otevřeným okénkem do auta jedoucího v křižovatce, ve kterém zkolabovala těhotná řidička. Ale nejedná se o soutěž ani anketu, je to morální ocenění. Udělení Ceny Michala Velíška znamená, že všichni finalisté se stávají nositeli morálního odkazu Michala Velíška. Dětem předáváme růžičku – aby ji mohli věnovat mamince. Za to, jak je vede, jak je vychovala… Hlavní trofejí Ceny Michala Velíška je soška anděla z olovnatého skla s kovovou hlavičkou a otevřenými ústy – symbol čistoty a zároveň volání o pomoc.

 

Kdo je v týmu, který rozhoduje, které příběhy předložit veřejnosti?

Je to celkem devět lidí. Kromě patronky Ivy Velíškové a zachráněné Elišky jsem tam já, zástupci TV Nova, Nadace ADRA a Magistrátu hl. m. Prahy, a také psychologové policie a hasičů. Ti poslední proto, abychom měli možnost příběhy prověřit. Ne, že by si je někdo vymýšlel, ale může přinášet subjektivní pohled. Máme také někdy úsměvné nominace, třeba když paní nominovala svého manžela za to, jak statečný byl u porodu…

 

Prostřednictvím lidí, kteří se dokázali postavit zlu, se potkáváte i s těmi na opačné straně…

Jsem duchovní a jako křesťan se snažím hledat odpovědi na otázky dobra a zla. Není na mně, abych soudil, proč člověk v nějakém okamžiku jedná špatně. Prostředí, ve kterém jsem byl vychován, má rodina, to byl dar a ne každému se podobného štěstí dostane. Bráním se tedy jednoduchým postojům a závěrům. Pracuji jako kaplan v mobilním hospici a jsem někdy svědkem toho, že člověk má možnost zrát až do posledního okamžiku. I ten poslední čas dokážou někteří lidé využít k tomu, aby změnili postoj nebo „dotáhli“ to, co celý život v sobě potlačovali. Dokud člověk žije, neměli bychom ho zatracovat.

 

Vítězslav Vurst se narodil v roce 1950 v Mohelnici a žije v Zábřehu na Moravě. Vyučil se malířem a natěračem, později vystudoval teologii. Pracuje jako kaplan ve Fakultní nemocnici Olomouc a v domácím hospici Nejste sami. Stál u zrodu Ceny Michala Velíška a jako předseda výboru se podílí na jejím udílení. Je otcem tří dětí, mezi jeho největší záliby patří cestování a fotografování.

 

Není vám z toho těžko „na duši“?

Když se budu chtít zaměřit na to, co je špatně a jak jsme zkažení, jistě pro to najdu mnoho příkladů. Ale já se přece mohu také dívat, co je ve společnosti krásné. Krásným příkladem je třeba i to, kolik solidarity se najednou objevilo v složité době coronaviru. Píšu si už léta každý den svůj „deníček vděčnosti“, takovou inventuru toho, co jsem v tom dni mohl prožít hezkého, čím jsem byl obdarován – člověkem nebo událostí. Neuléhám naštvaný na svět…

 

Vyčníval mezi oceněnými někdo svým věkem?

Osmdesáti osmileté seniorce strhl zloděj zlatý řetízek a pokusil se o útěk. Chytila ho za batoh a začala křičet o pomoc. Spolu s paní, která jí přiběhla na pomoc, zloděje udržely na místě až do příjezdu policie. Byla první, která převzala zvláštní poděkování pro seniory nad osmdesát let. Z posledního roku bych rád připomněl velmi silný příběh šestileté holčičky, která skočila za tříletým bratrem do dvacet metrů hluboké studny, kam spadl, a celou dobu, než přišli dospělí, ho nohou nadzdvihovala, jednou rukou mu držela hlavu zakloněnou nad hladinou, druhou se držela výstupku ve studni. Obě podchlazené a potlučené děti se podařilo zachránit. Každý rok bývá nominován nějaký čin, kde nám mrazí na zádech.

 

 

Jak dnes žije paní Eliška, které Michal Velíšek daroval život? Jak se s onou událostí vyrovnala?

Musela ji přijmout jako součást života a nebylo to vůbec jednoduché. Zvláště v počátcích jsem se snažil být oporou jak pro ni, tak pro Ivu Velíškovou. Nejprve jsem se s nimi setkával odděleně, někdy i nešťastné formulace novinářů přispívaly u obou k obavám ze setkání. Po čase se v mé přítomnosti sešly – byla to pro mne asi nejsilnější událost v souvislosti s Cenou Michala Velíška. Eliška potřebovala několik let k tomu, aby si mohla projít hledáním smysluplného postoje k této události. Když v sobě našla sílu při slavnostním předávání Ceny Michala Velíška přednést krátký referát o tom, jak vše prožívají ti, jimž bylo pomoženo, jak si váží svého života, objaly se s Ivou a ta jí vyjádřila velký respekt za statečnost. Celý sál povstal a tleskal. Eliška je neskutečně zralá mladá žena, dnes už je i maminkou. Měli jsme spolu několik besed s mladými lidmi a je člověkem, který má co říct. Její postoje jsou velmi vyzrálé a inspirující. Zakotvila i v osobním životě, a pokud se nic nestane, budu ji v létě oddávat.

 

Prošla vaše cena nějakými změnami? Letos se bude rozdávat už po patnácté, chystáte ji něčím vylepšit?

V průběhu času jsme pár drobných změn udělali, ale nic zásadního. Přidali jsme veřejné poděkování pro děti a seniory nad osmdesát let, snížily jsme počet příběhů, k nimž se veřejnost vyjadřuje, z pěti na tři. Předávání ceny vždy předchází seminář pro laickou i odbornou veřejnost se zajímavými hosty. Souběžně se koná workshop pro děti, který velmi pěkně připravují hasiči. Pro letošní rok chceme v té části pro dospělé udělat změnu – dát větší akcent na oslavu života, lidské statečnosti a pozitivních postojů. Aby to byla pro všechny radostná událost – více úsměvů, méně slz…

 

Jaký vzkaz lidem, společnosti, Cena Michala Velíška dává?

Abychom chodili s otevřenými očima i ušima, a především s otevřeným srdcem a dlaněmi, připravenými pomoci. Pomoc vyžaduje čin – někdy třeba jen naslouchání a dobré slovo. A pak – dívejme se na svět pozitivně. Je tolik lidí, kteří neváhají přijít na pomoc, kteří nejsou lhostejní k problémům druhých ani v těch nejvyhrocenějších situacích.

 

Autorka: Eva Procházková, Foto: archiv Nadace ADRA a archiv Vítězslava Vursta

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test